Meditace na pozorovatele

 

    Tuto meditaci můžeme provádět v podstatě kdykoliv během dne, nejenom v sedě v meditační poloze. Tato technika nás vede k poznání, že nejsme totožni s naším materiálním tělem a  dovoluje se přiblížit k Naší podstatě, na kterou upíná pozornost ātmavicāra(dotazování se: Kdo jsem Já?), o které se dá nalézt již mnoho napsaného. Meditace na pozorovatele se dá provádět od jakéhokoliv z následujících bodů, dle potřeby a našich schopností.

 

    Vybereme si jakýkoliv externí předmět (židle, váza….) a nějakou dobu ho pozorujeme. Uvědomíme si, že vzhledem k naší možnosti předmět pozorovat, jsme od tohoto předmětu odlišní. Následně přeneseme pozornost na naše tělo a též ho chvíli pozorujeme. Stejně jako v předchozím případě, nám pozorování našeho těla dává možnost realizovat, že tělem nejsme.

 

    Stejně postupujeme s našimi myšlenkami, u kterých je toto provedení o málo náročnější. Následují emoce, od kterých se též odtotožníme.

 

    Pokud jsme postupovali s trpělivostí, ocitneme se ve zklidněném stavu, ve kterém nás již externí objekty, tělo, mysl a emoce neruší a zůstává pouze princip pozorování = pozorovatel samotný. Který v průběhu celého našeho života zůstává neměnný. Avšak většinu času je tato naše vnitřní esence ztotožněna s tělem či myslí z čehož plyne naše uvěznění v koloběhu zrodu a smrti.

 

    Jako poslední krok přichází obrácení pozornosti na pozorovatele samotného, kde se v tento moment ocitáme již v oblasti ātmavicāry. Poslední stádium nám může připadat, jako když se pes honí za vlastním ocasem v nekonečném kruhu. Avšak texty tvrdí že v moment kdy se nám podaří "zahlédnout" pozorovatele, dosahujeme realizace.